Důležitá a často užívaná třída neurčitých systémů vykazuje parametrické neurčitosti. U takových systémů obvykle známe nebo určíme model docela přesně až jeden nebo více parametrů, jejichž hodnoty v okamžiku návrhu bud´ neznáme vůbec anebo je velmi nepřesně odhadujeme. Například v okamžiku návrhu řízení jeřábu ještě neznáme konkrétní hmotnost přenášeného břemene, která nakonec může nabývat libovolné hodnoty ležící někde mezi nulou a maximální nosností jeřábu. Podobně navrhovaný systém ABS musí dobře fungovat pro různé hodnoty koeficientu valivého tření, ať už je při jízdě sucho, mokro nebo náledí. Při návrhu elektronického obvodu zase počítáme s nominálními hodnotami součástek, přitom ale nesmíme zapomenout na to, že mnohé mívají velké tolerance.  Konečně modely získané experimentální identifikací bývají popsány jak středními hodnotami parametrů, tak i příslušnými odhady velikosti neurčitostí. Typickými úlohami analýzy takových systémů je zkoumání robustní stability případně určení jejích mezí. Typické úlohy syntézy spočívají v návrhu robustního regulátoru, který stabilitu zajistí pro všechny možné hodnoty parametrů, případně pro všechny jejich hodnoty z vymezené množiny.

Osnova semináře: